Procházka se sběrem hub
Jsou prázdniny a já mám poslední den dovolené. Erča už pracuje. Venku je po několikadenním dešti opět slunečno a teplo. Měsíček bude za pár dnů v úplňku – to by mohly růst!
V 6:40 jedeme do Dolní Lomné. S námi jedou i další houbaři, takže autobus s dělníky po noční šichtě v TŽ je plný. Vystupujeme loukou na hřeben Latkula. Tráva se třpytí rosou. Slunce vychází za horami. Nádherný den se rýsuje. Holky mají první „pšoky“ a Katka už má za sebou první držkopád.
„Mám!“ V trávě na mně vykukuje hnědá hlava – pravák jako tele! „Mám!“, huká Hanka. „Mám bratříčka!“ Taška se nám začíná rychle plnit. Katka našla jen pár kousků a je zklamaná, že nenašla více. Hledáním hub jsme dorazili až ke skále, ve které prý hnízdí krkavci a na jejím vrcholu je snad vytesáno jméno Jánošíka – toho zbojníka. Někdy si to skalisko budu muset obhlídnout z blízka. Máme už dost hřibů. Jsem totiž jediný, který je doma jí.
Na Polom už je to kousek, tak pokračujeme v klasické tuře. Dalekohledem pozorujeme okolí a prales Mionší. Katka se zase loudá!
Jsme už na Severce. Pivo a limo po obědě přichází vhod. Několika turistům odněkud z Valašska popisuji okolní hory a za odměnu dostávám štamprlu trnkovice. Loučíme se a pokračujeme na Skalku a z ní pak dolů do Mostů u Jablunkova.
Po 12 km pochodu, proloženém sběrem hřibů, usedáme do vlaku a s otlačenými nohami, ale s nádhernými úlovky hub, jedeme domů.
