Vydáváme se podél pacifického pobřeží po Pacific highway k Redwood NP.K tomuto Národnímu Parku vede dlouhá klikatá cesta,kopírující členité pobřeží, s nádhernými výhledy na největší oceán světa.Jedeme dlouho do noci,abychom se co nejvíce přiblížili prvnímu Národnímu Parku na naší cestě.Sjíždíme z dálnice a nedaleko od ní stavíme na louce stany a uléháme do spacáků.Za úsvitu vstáváme,chystáme snídani,balíme a vydáváme se na další cestu.Toto si zopakujeme ještě jednou a konečně se blížíme k vytouženým velikánům,nejvyšším stromům na světe Sequoim, stále zelených, kolem113m vysokých, v Národním Parku Redwood.Přesto,že to jsou nejvyšší stromy na světě,nejsou nejmohutnějšími,protože mají průměr kmene kolem 8m.Ty nejmohutnější stromy světa na nás čekají až v závěru našeho putování po USA,v Národním Parku Sequoia.Nejmohutnější stromy světa jsou o něco nižší,kolem 87m,ale průměr kmene dosahuje 12m a obvod 31m.Váha takového stromu se pohybuje kolem 1400 tun.My jsme však na cestě k těm nejvyšším.A už se objevují první velikány.Až zrak přechází.A co teprve,když do takového lesa vejdeme.To si připadáme jak v říší divů.U nás 30m vysoké stromy považujeme za velké,ale tamním sequoím sahají jen do jedné čtvrtiny.Prostě paráda.

Plni nádherných dojmů z pobytu v 1. Národním Parku se vydáváme na cestu k Národnímu Parku Crater Lake.Přejíždíme z Kalifornie do Oregonu.Doposud krásné počasí se začíná zhoršovat,teplota klesá a blíží se k nule.Navíc začíná i sněžit.Nedáme se odradit počasím a vjíždíme do Národního Parku.Ve visitor center vyzvedáváme informační materiály o NP a pokračujeme k jezeru,jež vzniklo v dávných dobách výbuchem sopečné hory.Vrchol hory byl rozmetán do širokého okolí a v kráteru vzniklo jezero hluboké 600m.
Lepšímu výhledu na jezero nám brání částečná mlha a padající sníh.Za krásného slunečného počasí to musí být úžasný pohled.V podvečer vyjíždíme z NP a vydáváme se na cestu vstříc dalším NP.Opět jedeme hluboko do noci a ke spánku se ukládáme do stanů postavených za obrovským stohem slámy nedaleko od silnice.Další den projíždíme nádhernou krajinou Oregonu a Idaha.Cesta je nejdříve lemována nekonečnými pláněmi porostlými řídkou trávou a spoustou keříků s bodlinami.Postupně se ráz krajiny mění a přechází do kopcovité až hornaté podoby.Projíždíme členitým terénem kolem trati pověstného Union Expresu,kde tento vlak v dobách Divokého Západu přepadávali bandité.Těmito místy protéká rovněž Zlatá řeka,ale žádné zlato jsme tam nenašli.

Na večer se blížíme k NP Craters of the Moon.Několik km před vstupem do NP je všude dokola vidět lávová pole rozprostírající se na obrovském prostranství.Vjíždíme do NP a v místním kempu stavíme stany a přespáváme tam.Ráno nasedáme na kola a vyjíždíme na mnoha kilometrovou vyjížďku po NP,prokládanou několikerými pěšími túrami na různá zajímavá místa k malým kráterům i Big Craters, velkému kráteru o průměru asi 750m.Na mnoho tisíc let vyvřelé lávě se jen zřídka kde podaří uchytit nějaké vegetaci a jen ojediněle několika osamoceným stromům.Na velkých plochách bez jakékoliv vegetace jsou různé jeskyně a mnoho dutých míst,vytvořených tak,že tekoucí žhavá láva na povrchu ztuhla a z pod tohoto krunýře vytekla dál do okolní krajiny.V pozdních odpoledních hodinách přijíždíme k autu,kola dáváme na držák umístěný na autě,nasedáme do auta a vyjíždíme z NP.

Další den vylézáme ze stanu do mrazivého rána(-2°C) a vyrážíme do nejstaršího Národního parku USA:Yellowstone NP,založeného v roce 1872.Má rozlohu 9000 km čtverečních a nadmořská výška se pohybuje od 2000m do 3300m n. mořem.Rozkládá se totiž ve Skalistých horách.Po vstupu do NP jedeme podél říčky, na jejímž břehu se na trávě pasou laně.O kus dále vidíme pasoucího se statného bizona a tak se k němu přibližuji až do nebezpečné blízkosti,abych si ho vyfotil pěkně zblízka.Míjíme další stádo bizonů.Tento NP oplývá velkým množstvím divokých zvířat,jako již zmiňovanými bizony,jeleny Wapiti,dále medvědy,vlky,orly,ptáky živícími se rybami v řekách i obrovském jezeře Yellowstone atd..Zastavujeme na mnoha místech abychom si prohlédli gejzíry s horkou vodou.Obdivujeme nejnavštěvovanější z nich Old  Faithful geiser-starý spolehlivec,stříkající horkou vodu pravidelně každých 70min. do výšky 61m.Samozřejmě,že nemůžeme vynechat nádherný vodopád vysoký 94m-Lower falls.

Následuje 60km cesta k dalšímu skvostu NP,Mamutím horkým  vřídlům-Mammoth Hot Springs s nádhernými různobarevnými terasami vytvořenými krystalizací vápence z vyvěrajících horkých pramenů.Impozantní je i stále rostoucí hora,asi 10m vysoká,vytvořená rovněž usazováním vápence z vyvěrajících horkých pramenů.Je tam k vidění spousta zajímavostí.Dále pokračujeme po silnici až k úpatí hory Mount Washburn vysoké 3122m n m.Pak pěšky vystupujeme na její vrchol,na němž jsme odměněni nádhernými výhledy na krásnou krajinu rozlehlého NP.Po sestoupení z hory dolů jedeme k jižnímu výjezdu NP,kde se s tímto nádherným NP loučíme.

K nejhornatějším NP patří Grand Teton NP.Vjíždíme do něj ze severní strany.Zanedlouho projíždíme kolem velkého jezera Jackson Lake,jehož západní břeh je lemován hřebenem hor vysokých přes 4000m n m.Úžasné panorama.Nejdříve vyjíždíme na podstatně nižší hřeben hor na opačné straně jezera.Z vrcholu hory je krásný výhled do údolí táhnoucích se po obou stranách hřebene.Výhled do krajiny přímo nabádá k tomu,aby si člověk představil Indiány prohánějící se travnatým údolím v nedaleké minulosti.O kus dále vidíme vodáky na raftech sjíždějící řeku vlévající se do jezera.Sjíždíme z vrcholu hory dolů a vydáváme se podél jezera až k řece ústící do jezera.Pěšky překračujeme po mostě hezkou horskou řeku a dostáváme se na západní stranu jezera.Blížíme se horským velikánům a cílem této túry jsou vodopády na jednom z horských potoků.Po jejich zhlédnutí se jinou stezkou podél jezera vracíme zpět k výchozímu místu a jižní bránou vyjíždíme z NP.

Dále máme namířeno do olympijského města Salt Lake City.Je to pěkná řádka km.Cestou zastavujeme v Jacksonu.Je to městečko jako vystřižené z dob Divokého západu.Dobové stavby,bary,čtvercový park do něhož jsou v rozích vchodové brány vytvořené z paroží,to vše vytváří atmosféru zmiňované doby.I krajina,kterou pak projíždíme připomíná scenérie známe z filmů o Divokém západě.Drsná příroda,členitý terén postupně přecházející do horské podoby ve Skalnatých horách.Občas je vidět na travnatých stráních hor pasoucí se stáda ovcí.Úzkou soutěskou mezi vysokými horskými hřebeny se blížíme k mormonskému městu Salt Lake City.Před jeho návštěvou jedeme ještě k Velkému solnému jezeru.Vidíme velké solné pláně,které vznikly dlouhodobým odpařováním vody z jezera s postupným snižováním jeho hladiny.Toto jezero je známé tím,že na těchto pláních se překonávají absolutní rychlosti na speciálně upravených autech.Přesto,že se toto jezero hodně zmenšilo,dosahuje i v dnešní době úctyhodných rozměrů.
Do Salt Lake City přijíždíme za horkého dne,teplota se i koncem  září blíží 40 stupňům C.Auto parkujeme v rozlehlých patrových garážích a to zdarma.Pěšky vyrážíme na prohlídku města.Jsme v místech,kde v ne tak dávných dobách byla drsná poušť.Tu však mormoni,usadivši se v těchto nehostinných končinách,přeměnili v krásné město se spoustou zeleně,vodotrysků,umělých kaskád s tekoucí vodou atd.Impozantní je i pohled na vládní budovu-State Capitol,v horní části města.Navštěvujeme i mormonský kostel.Na každém kroku narážíme na dívky a ženy nabízející průvodcovské služby.My však máme svůj harmonogram prohlídky města.Salt Lake City se nám líbilo,ale my musíme pokračovat dál.A tak se vydáváme klikatící se kvalitní asfaltovou silnicí mezi vrcholy okolních Skalnatých hor.Tam se v odehrávaly lité boje olympioniků na zimních olympijských hrách v roce 2002.Projíždíme kolem skokanských můstků a sjezdových tratí.Tím se také loučíme s místy.kde se konala minulá zimní olympiáda.

K Národnímu Parku Cedar Breaks National Monument se blížíme po klikaté stále stoupající asfaltové silnici,lemované po obou stranách zajímavými do ruda zbarvenými skalními útvary.A najednou se ocitáme před obrovským,desítky km rozlehlým kaňonem rovněž do ruda zbarveným,místy měnící barvu na bílou a žlutou.Tato podívaná na tak mohutný různorodě vytvarovaný kaňon v nás zanechává hluboký dojem.Pokračujeme dále a ještě několikrát je nám umožněno nahlédnout do tohoto obrovského kotle z dalších vyhlídek.

Následuje dlouhé klesání,pak stoupání,opět klesání a už se blížíme k dalšímu N.P.Zion National Park.Vjíždíme do širokého údolí,které se začíná rychle zúžovat.Údolí je lemováno vysokými hřebeny strmých skal.Pokračujeme dále po trase Scenic Drive,která se vine podél řeky North Fork Virgin River po dně kaňonu Zion Canyon.Ze silnice vede několik turistických stezek.U jedné z nich zastavujeme,sesedáme z kol a vydáváme se po pěšince vstříc strmému stoupání na Angel´s Landing nad Rottem.Z vrcholu máme nádherný výhled do údolí o 1000m níže než stojíme my.Tento výhled je umožněn tím,že stojíme na skále se svislými skalními stěnami a na vrchol vede jediná přístupová cesta po několik metrů širokém skalním hřebenu z okolního skalního masívu.Přímo pod námi vidíme autobus a auta,o velikosti špendlíkové hlavičky,jak jedou po klikatící se silnici.Vracíme se zpět ke kolům,nasedáme na ně a jedeme k další velmi zajímavé atrakci,k pěší túře vedoucí kaňonem a to korytem řeky Virgin River.Většinu trasy tato řeka nemá klasické břehy,ale strmé,několik desítek metrů vysoké skály.Nezbývá nic,než se brodit vodou,místy více než 1,5m hlubokou.Ale o to je to zajímavější.Pohlédneme-li nad sebe,vidíme ve velké výšce sbíhající se skály nad námi.Je to zajímavá podívaná,místy až se stísněnými pocity.Na zpáteční cestě vidíme tento kaňon z jiného pohledu,takže vypadá zase jinak.V podvečerních hodinách se loučíme z N.P.Zion,ale ještě před výjezdem z něj,projíždíme kolem velmi zajímavě vypadající kuželové hory s hlubokými rýhami s přilehajícím názvem Šachovnicová hora.

Co uvidíme v Národním Parku Bryce Canyon National Park nám již nepatrně nastiňuje okolní krajina před vstupem do tohoto N.P.Ale park v plné parádě vidíme teprve po projetí vstupní bránou..Přijíždíme na plošinu,z které vidíme krajinu plnou červených a hnědých skalních jehel z měkkého pískovce,které zde vznikly po tisíciletém působení eroze způsobené větrem a vodou. Až se nechce věřit, co všechno umí příroda vytvořit.Dále projíždíme kolem různých skalních oblouků a jiných skalních útvarů až k jižnímu konci parku,zvanému Bryce Point.Jak se slunko začalo blížit k obzoru,dlouhé stíny skalních jehel na terénním zlomu umožňovaly pozoruhodnou podívanou.Plni nových dojmů z nádherného N.P. jedeme hezkou krajinou porostlou listnatými stromy a i tu nám příroda ukazuje svoji čarovnou moc.Je podzim a okolní krajina se začíná nádherně zbarvovat do různých barev od žluté,přes červenou až po hnědou.Jedním slovem nádhera.

K Národnímu Parku Capitol Reef N.P.přijíždíme v dopoledních hodinách.Na kolech projíždíme kolem velkých pestrobarevných skalních masívů.Odbočujeme z hlavního tahu na prašnou cestu.Za prudkého deště je to koryto řeky.Jedeme až k výchozímu místu,odkud vede několika hodinová pěší túra na vrchol hory,kde měl kdysi úkryt bandita Butchi Cassidy,přepadávající vlaky Union Expresu,banky a dostavníky.V tomto kraji byl uznáván jako lidový hrdina a je po něm pojmenována i velká skalní brána nad skalní propastí-Cassidy Arch,nacházející se hned vedle jeho úkrytu.Zamykáme kola a vydáváme se na náročnou túru.Za horkého dne stoupáme klikatící se stezkou až k místu,kde si ukrýval lup ve velké skalní prohlubni již zmiňovaný desperát.Opravdu důmyslné.Z vrcholu skály se nám naskytl nádherný výhled do okolní krajiny.Po krátkém odpočinku se vydáváme na zpáteční cestu ke kolům.Kola nacházíme v pořádku a tak na ně nasedáme.Vracíme se na hlavní trasu a pokračujeme napříč parkem.Kocháme se pohledem na okolní skalní útvary a jedeme až na konec cesty,odkud vedou další pěší túry.Jelikož se blíží večer otáčíme kola a vracíme se k autu.Tuto noc nestavíme stany a přespáváme v N.P.pod širákem.Ráno opět nasedáme na kola a nejdřív zastavujeme u stařičké školy z dob Divokého Západu.Po prohlídce školy,která slouží jako muzeum.Učitele,zároveň i průvodce dělá místní Ranger.O 2km dále opět zamykáme kola a vydáváme se na pěší túru k obrovskému skalnímu oknu.Tím návštěvu v N.P.ukončujeme a loučíme se s ním.

Po delším přesunu po dálnici a přespání v divočině,se blížíme k Státnímu Parku Dead Horse Point State Park.Po vstupu do parku a návštěvě informačního střediska se pěšky vydáváme na nedalekou vyhlídku s krásným výhledem do kraje,jelikož jsme na nejvyšším místě náhorní plošiny.Pokračujeme dále a z vyhlídkového bodu Dead Horse Point Overlook se nám naskýtá fantastický výhled na řeku Colorado River a na Canyonlands.Vidíme klikatící se řeku,která si za miliony let vyhloubila ve skalnatém terénu obrovský kaňon.Park má název odvozený od události,která se kdysi v minulosti udála.Pasoucím se koňům na travnaté plošině obklopené strmými svahy někdo zatarasil jediné únikové místo a tím je odsoudil k úhynu.Jinak tento Státní Park určitě stojí za zhlédnutí.

Po ujetí několika km se nachází další Národní Park Canyonlands a to jedna ze tří části s přiléhavým názvem Island in the Sky.Je to náhorní plošina mezi řekami Green River a Colorado River.Jedeme členitou skalnatou krajinou až k obrovskému kráteru,který vznikl do dnes nevyjasněným způsobem.Existují 2 verze.Dle jedné z nich byl vyhlouben nárazem velkého meteoritu,dle druhé vznikl proražením horních geologických vrstev pískovce tlakem nějakého mohutného,homolovitě tvarovaného solného ložiska.Z náhorní plošiny se dají podnikat různé náročné pěší túry např.na White Rim,což je plošina o 400 až 500m níže,rozprostírající se podél břehu Colorado River.Jelikož se schyluje k večeru,čekáme na jedné z vyhlídek na krásný západ slunka za divokou,členitou,čarovnou krajinou.Za soumraku,spíše už za tmy opouštíme další z navštívených parků.

Hned ráno vyrážíme k jednomu parku,od něhož očekáváme silné zážitky a to k Národnímu Parku Arches N.P.Po projetí vstupní bránou N.P.stoupáme serpentinami dlouhé kilometry po kvalitní asfaltové silnici až ke skalnímu seskupení nazvané Park Avenue.Dá se přirovnat k široké ulici,asi 1km dlouhé,kterou lemují mrakodrapy,ale v tomto případě je vše ze skály.Po procházce touto Avenue,si na druhé straně skalních mrakodrapů prohlížíme skalní útvar Tree Gossips-Tři drbny.Tyhle kamenné tetky umějí klábosit úplně mlčky.O kousek dále projíždíme kolem balvanu na tenké skalní noze,tzv. Balanced Rocks,vypadající,že každou chvíli spadne.Ze silnice vede několik pěších túr mezi nepřeberné množství skalních oblouků,oken a jiných velmi zajímavých skalní útvarů.Vydáváme se nejdříve na několikahodinovou pěší túru,vybaveni dostatkem tekutin.Jinak to ani nejde.Vydat se do vyprahlé sklaní krajiny,kde teploty dosahují vysokých teplot,bez dostatku tekutin představuje velké riziko.Netrvá dlouho a jsme okouzleni pohledem na nejdelší skalní oblouk na světě-Landscape Arch,s rozpětím neuvěřitelných 94m.Dále kráčíme kolem několika obrovských skalních oken až k nejzažšímu místu této pěší túry,k vysokému tmavému pískovcovému monolitu-Dark Angel.K výchozímu místu se nevracíme po stejné stezce,ale rozhodujeme se pro stezku vedoucí náročným terénem divokých rozervaných skal.Zřídka kdy,ale přece jenom občas mineme zakrslý malý strom připomínající borovici.Tyto stromy mají zajímavou schopnost.Při dlouhodobém nedostatku vody,což v těchto končinách není nic neobvyklého,jsou schopny z důvodu přežití zamezit dodávku vody do některé z větví,která sice uschne,ale strom přežije.Pokračujeme obtížným terénem až k parkovišti a přemisťujeme se k další náročné pěší túře.Po naplnění lahví vodou vyrážíme vstříc dalšímu dobrodružství.Nejdříve míjíme malý opuštěný Foxův srub,který ho v dávné minulostí obýval v této nehostinné,ale malebné krajině.Pak začínáme stoupat po šikmé ploché skále.Postupně jsou okolní skály stále členitější.Procházíme těsně podél skalního hřebene.Na druhé straně úzké stezky je hluboká strž.V tom se najednou před námi z ničeho nic objevuje obrovská skalní prohlubeň a na druhé straně vidíme nádherný,mohutný skalní oblouk-Delicate Arch.Stojíme na místě a mlčky hledíme na tu nádheru.V myslích se nám honí myšlenky,jaké fantastické věci dovede příroda vytvořit.Pak jdeme k němu,abychom si jej mohli ošahat.Samozřejmě,že ani foťáky nezahálejí a nádherný skalní oblouk je na snímcích zachycen z různých stran.Jelikož den není natahovací,vracíme se k autu,abychom stihli ještě jednu pěší túru,k dvojitému oblouku-Double Arch,dále k velký skalním oknům North Window a South Windows a naproti nim se tyčícímu Turnet Arch.Tento N.P nad míru splnil naše očekávání a plni krásných dojmů sjíždíme serpentinami k vstupní a zároveň výstupní bráně.

Přespáváme ve stanu u řeky,abychom se další den mohli vydat opět k Národnímu Parku Canyonlands N.P. II,tentokrát k části nazvané Needls.Autem jedeme na parkoviště u Elephant hills-Sloních kopců.Nasedáme na horská kola a pokoušíme se vyjet do prudkého svahu.Z důvodu strmého stoupání a velkých balvanů,které bylo nutné překonat,sesedáme a kola tlačíme až na vrchol Sloních kopců.Na druhé straně hřebene nás čeká prudké klesání,které se nám daří absolvovat v sedlech kol.Prudké svahy se postupně mění na mírné,později přecházejí do rovinatější podoby.Ani to nám neumožňuje setrvat delší dobu v sedlech kol.Příčinou je písek,po kterém se nedá jet ani na horském kole,pokud je jeho vrstva větší než 10cm.A tak se naše jízda sestává z neustálého nasedání a sesedání.Jsme rádi,když na jedno nasednutí ujedeme v kuse 10 m.Daří se nám náročný usek uvedeným způsobem překonat.Následuje několik 100 m dlouhé členité stoupání.To už kola opíráme o sebe a dál jdeme pěšky.Asi po 20 minutách chůze se před námi rozevírá kaňon,kterým protéká pověstná řeka Colorado River.Stojíme na místě, kde se do Colorado River vlévá Green River.Na tento soutok je velmi zajímavý pohled.Jelikož vlévající se řeka Green River má světlejší,do zelena zbarvenou vodu a tok řeky Colorado je do hněda zbarvený,je možné vidět několik kilometrů řeku,jejíž 1 třetina má jinou barvu,než zbývající 2 třetiny.Vypadá to tak,jako by v řece byla neviditelná podélná hráz. Vracíme se ke kolům,nasedáme na ně a pokoušíme se pokračovat dál.K naši radosti přestává být písek tak hluboký a nám se daří jet na kole delší úseky.Dostáváme se do míst s nádhernými skalními útvary,vypadající jako obrovské skalní jehly.Od nich je odvozen i název této části N.P.-Needls.Okruh,který jsme tento den absolvovali na kolech,byl sice fyzický náročný,ale nádherný.

Čeká nás delší přesun po dálnici.Přejíždíme ze státu Utah,z mnoha krásnými Národními Parky,do státu Colorado.Je to na naší cestě již 7.stát USA,který navštěvujeme.Míříme přímo k Národnímu Parku Mesa Verde N.P..Po projetí vstupní bránou opět stoupáme asi 10 km serpentinami,až na náhorní plošinu,kde se nachází informační středisko.Kupujeme vstupenky do dvou nejzajímavějších částí N.P.s indiánskými průvodci.Nejdříve navštěvujeme Cliff Palace,největší skalní obydlí Anasaziů.Indiánská průvodkyně nás vede na okraj náhorní plošiny,odkud sestupujeme po schodech vytesaných do strmé skály až pod skalní převis.Tam se před našimi zraky objevuje obrovský komplex skalních obydlí,čítající 200 místností.Je to největší a nejznámější objekt v Mesa Verde.Procházíme jednotlivými místnostmi skalních budov,mající čtyři i více podlaží.Jsou postavené ve skalním výklenku pod skalním převisem.Po 1 hodinové prohlídce skalního komplexu vystupujeme opět na povrch náhorní plošiny.Přejíždíme k dalšímu kaňonu,v jehož skalním výklenku strmé stěny,pod skalním převisem,nacházíme další zajímavý objekt,skalní budovy Balcony House,propojené mnoha tunely.Je přístupný jen po 9 metrovém žebříku.Sestupujeme po něm a prohlížíme si zajímavá stavení z kamene.Pod námi je několika set metrová strž,lemující stěnu kaňonu.Indiáni to měli dobře vykoumané.Obydlí postavená pod skalními převisy byla v létě chráněna proti spalujícímu slunku tímto převisem a v zimě,kdy slunko bylo nízko nad obzorem,vyhřívalo tato obydlí svými paprsky.I proti nepřátelům byli chráněni,protože jedinou přístupovou cestou z náhorní plošiny byla lana,po kterých se k těmto obydlím dostávali.Na náhorní plošině příhodně nazvané Mesa Verde,což znamená zelený stůl,obdělávali políčka,na kterých pěstovali různé plodiny.Domestikovali i divoké krocany.Z neznámých důvodu,asi po 700 letech osídlování těchto končin,ve 14.století,ještě před objevením Ameriky,Anasaziové skalní budovy opustili.V tomto N.P. je ještě spousta dalších zajímavých objektů i krásných výhledů do širokého okolí.

K Národnímu Parku Monument Valley N.P.jedeme kolem místa zvaného Four Corners Monument,jediného ve Spojených státech amerických,kde se stýkají hranice čtyř federálních států-Arizony,Nového Mexika,Colorada a Utahu.Nezvykle prší a my jedeme nehostinnou rovinatou Arizonou,krajinou řídce porostlou malými keříky a kaktusy.V podvečer přijíždíme do N.P.Monument Valley,ve kterém bylo natočeno mnoho westernů.Za neustálého deště v místním kempu stavíme stan.Ráno již neprší,ale nad našimi hlavami se ženou těžké mraky,kterými jsou zahaleny vrcholky skal.Tento N.P.je pod správou indiánského kmene Navajo.Máme na výběr několik možností,jak tento park zhlédnout.Za poplatek nabízejí Indiáni prohlídku parku z autobusu nebo korby terénního auta anebo z hřbetu koně.Hlavně projížďka na koních je lákavá,ale pro naše kapsy dost drahá.A tak nasedáme na naše kola a vydáváme se po písčité cestě na několika hodinovou prohlídku.Má to velkou výhodu,že nás nikdo nehoní,zastavíme tam,kde chceme,prohlídneme si co se nám líbí a pokračujeme dál.Fotíme mnoho zajímavých skalních útvarů,jako pověstné Rukavice,Tři sestry,Velbloudi atd.,z nichž některé jsou známé z reklamních šotů(třeba na cigarety Marlboro),z filmů o Divokém západu aj.Prohlížíme ještě indiánské obydlí,jež tvoří dřevěná kostra oplácaná hlínou.Plni nově nabytých dojmů se vracíme k parkovišti,kde máme auto,kterým se vydáváme vstříc dalším N.P

Blížíme se ke Glen Canyon National Recreation Area.Je to rekreační oblast rozkládající se kolem obrovského jezera Lake Powell,dlouhého 300km.Zastavujeme v městečku Page,kde si v informačním středisku vyzvedáváme materiály o místních zajímavostech.Z dálky již vidíme obrovské,rozlehlé jezero.Přijíždíme k vysoké přehradní hrázi Glen Canyon Dam,která přehradila řeku Colorado River.Prohlížíme si velkolepé stavitelské dílo a pokoušíme si to také vyfotit.Nemáme dostatečný odstup a vysoká hráz se nám celá nechce na 1 snímek vejít.Jezero lemuje skoro 2000 mil pláží a zátok a je pravým rájem pro milovníky vodních sportů.Dají se tu podnikat okružní jízdy a výlety na lodích.Prohlížíme si spoustu lodí v přístavu a také zajímavou krajinu kolem velké vodní plochy se spoustou zátok.

Řeku Colorado River jsme již na naší cestě spatřili několikrát,ale to nejvelkolepější přírodní dílo vytvořené touto řekou na nás teprve čeká.Je to Grand Canyon.Tento kaňon je dlouhý 450km,jeho šířka se pohybuje od 1km do 29km a hloubka dosahuje místy až 1600m.Je jedním z nejoblíbenějších turistických cílů na světě-navštíví ho přes 5 milionů lidí ročně.My však tento Velký kaňon záměrně navštěvujeme až v říjnu a to je po sezóně.Proto si jej můžeme vychutnat v klidu,neobtěžování davy turistů..Prohlížíme si jej z různých vyhlídek Je to opravdu pastva pro oči.Samozřejmě máme v plánu vydat se na dvoudenní pěší túru až k samotnému toku Colorado River.Je však nutné předem si vyřídit Permit,to je povolení pro dvoudenní pobyt v prostoru Grand Canyonu u řeky Colorado River.Přijíždíme proto k informačnímu středisku v Grand Canyon Village,kde si vše potřebné vyřizujeme.Jelikož se blíží večer,zajíždíme do několik km vzdáleného State Forest,kde je povolené volně stanovat,stavíme stany,chystáme věci na dvoudenní výpravu do útrob Grand Canyonu a brzy uleháme k spánku,abychom příští den mohli brzy ráno vyrazit.Následující den ráno jedeme do Grand Canyon Village,kde nasedáme na autobus,který zdarma vozí turisty na začátek stezky South Kaibab Trail.Po vysednutí z autobusu si dáváme na záda batohy s dostatečně velkým množstvím vody,která není nikde na 11km dlouhé stezce k dispozici.Je to kratší ze dvou stezek vedoucí k řece Colorado River,ale podstatně strmější,s nádhernými výhledy do kaňonu.Dle informací trvá sestup do kaňonu 4 hodiny a výstup 7 až 8 hodin.Nám se podařilo sestoupit do kaňonu za 3 hodiny.Cestou dolů potkáváme několik mul,které vozí jeden den pohodlnější turisty do kaňonu a druhý je vezou zpátky nahoru.Kaibab znamená v řeči místních Indiánů hora naruby.Po sestoupeni do kaňonu přecházíme 100m širokou řeku Colorado River s vodou zbarvenou do červenohněda,po lanovém mostě černé barvy,Black Suspension Bridge.Po pravém břehu řeky pokračujeme dále po proudu několik stovek metrů a přicházíme k říčce vlévající se do Colorado River.Odbočujeme vpravo a zanedlouho jsme na tábořišti Bright Angel Campground,kde míníme tento den přespat.Chvíli odpočíváme,něco pojíme a zanedlouho se vydáváme na prohlídku okolí.Jdeme po stezce North Kaibab Trail,která vede podél malého potoka.Na okolních stráních vidíme spoustu různých kaktusů,všelijaká křoviska a místy trsy suché trávy.Po ujití několika km se vracíme k řece Colorado River a vydáváme se po jeho pravém břehu až k dalšímu mostu.Na dravé vodě řeky vidíme plout několik raftů.Přes stříbrný most Silver Suspension Bridge přecházíme na levý břeh a vydáváme se stezkou proti proudu.Jelikož se schyluje k večeru,překračujeme řeku po lanovém mostě a vracíme se na tábořiště.Večeříme,v potoku se myjeme a ukládáme se ke spánku pod širákem na karimatkách.Noc byla nádherná,teplota přes 20stupňů,obloha posetá obrovskou spoustou hvězd,které nám připadaly tak blízko,že jsme měli sto chutí si na ně sáhnout.Druhý den ráno se vydáváme na 17km dlouhou túru,neustále stoupající úbočím kaňonu až na jeho horní římsu,tentokrát po jiné stezce než jsme šli dolů.Nejdříve stoupáme podél malého potoka,kolem něhož rostly keříky a trsy trávy,později jen kaktusy a dále byly jen prudké svahy,erozí různě vytvarované horniny.Asi v polovině trasy přicházíme do malé oázy nazvané Indian Garden Campground,kde rostou stromy,tráva,květiny,zkrátka na malém prostoru plno zeleně.Tam se občerstvujeme a po chvíli odpočinku se vydáváme na nejnáročnější úsek,jež vede serpentinami v prudkém svahu až na horní hranu kaňonu.Nahoře ještě chvíli hledíme na obrovský kaňon a vstřebáváme co nejvíce přírodní krásy,vymodelované přírodou za miliony let.

Z cesty do Las Vegas
Cestou z Grand Canyon do Las Vegas jedeme několik desítek mil po legendární Route 66,první transamerické silnici,která jako první spojovala východ a západ Spojených států.Některé úseky se zachovaly až dodnes a jsou lákadlem pro motorkáře a další turisty toužící se projet po této první americké dálnici.Tato highway byla dostavěna v roce 1937.Projíždíme polopouští a blížíme se k dalšímu obrovskému vodnímu dílu na řece Colorado River a to k přehradní hrázi Hoover Dam,vysoké 221m,široké 37m,postavené ve 30.letech.Tím se vytvořilo jezero Lake Mead,dlouhé 185km.Uprostřed nevadské pouště vypadají písečné pláže a letoviska až neskutečně.Navštěvujeme visit centrum v krásném rekreačním území Lake Mead National Recreation Area.Neodoláme a jdeme se v říjnu vykoupat do nádherně čisté,kolem 30 stupňů teplé vody.Paráda,takhle si zaplavat.Asi hodinu se ve vodě různě vyblbujeme,chvíli odpočíváme na pláži a pak se již vydáváme Mohavskou pouští do města hazardu Las Vegas.

Las Vegas (španělsky ?louky?)
Plánovaně přijíždíme do města rulety a jiných hazardních her až v podvečer za soumraku.Je to velice impozantní,pozorovat z povzdálí toto město,jak se postupně rozsvěcuje obrovské množství různobarevných neonových reklam.Zanedlouho vjíždíme do rozlehlého,hezky upraveného města se spoustou zeleně.Dost dlouho projíždíme jednotlivými čtvrtěmi,než se dostaneme na hlavní třídu,6km dlouhý bulvár proslulý pod názvem Strip Las Vegas.Právě tam je soustředěno nejvíce hotelových kasin a mnoho různých zábavných atrakcí.U hotelu Excalibur parkujeme a vyrážíme na prohlídku města.Míjíme hrad s mečem Excalibur a přicházíme k hotelu Luxor,před nímž stojí obrovská sfinga.Hotel s kasiny je ve tvaru pyramidy.Nadšeně vcházíme dovnitř.Všude dokola je plno lidí oddávajících se hráčské vášni u automatů,ruletových stolů,karetních stolů aj.I já vhazují jeden dolar do jednorukého bandity,ale bez kýženého výsledku.Kousek dále se nachází obrovské kolo štěstí a na jedno s mnoha čísel sázím ještě jeden dolar.Se stejným výsledkem,jako v prvním případě.Další dolary již neutrácím.Bylo ale zajímavé pozorovat lidí,z jakým zaujetím se hazardu věnují.Dá se říct,že na tomto bulváru navazuje jedno kasino na druhé.Každé z nich se snaží upoutat pozornost a nalákat lidi k jejich návštěvě.A tak procházíme kolem kasin s obrovskou maketou Sochy svobody,Eiffelové věže a Vítězného oblouku,před dalším kasinem je vodní kanál,po kterém gondoliér vozí turisty na gondole.Takže si člověk připadá jako v Benátkách,Paříži,či New Yorku.Procházíme kolem dalších atrakcí,např. vodopádů u hotelu Mirage,kde se v pravidelných intervalech opakuje světelná show,kdy i voda hoří.Velkou atrakcí je také námořní bitva,kde na korábech ve skutečné velikosti bojují piráti s anglickou královskou lodí.Dále vidíme horskou dráhu,procházíme obchůdky s různými suvenýry a jelikož máme žízeň,dáváme si v jedné hospůdce pivo.Poněvadž je 1hod. po půlnoci,loučíme se s tímto zajímavým městem a vyjíždíme do pouště hledat nocleh.

Death Valley (Údolí smrti) Ráno po krátké noci vstáváme.Kolem dokola nehostinná krajina Mohavské pouště.Balíme stany a vydáváme se na cestu do Údolí smrti.Cestou zastavujeme v městečku Pahrump,kde nakupujeme zásoby jídla na několik dnů.Pak přejíždíme z Nevady do Kalifornie.Překonáváme průsmyk Salsberry Pass v nadmořské výšce 1000m a vjíždíme do N.P. Death Valley.Nedaleko silnice jsou zbytky starého zříceného mlýna,kde si děláme krátkou přestávku. Údolí smrti je dlouhé kolem 180km,s nejhlubším bodem na západní polokouli -86m pod úrovni mořské hladiny.Je to údolí extrémů.Slané pouště tu sousedí s písečnými dunami,kaňony a horskými hřebeny.Noci jsou velmi chladné,ale denní teploty se v létě pohybují kolem 60°C.Je však říjen,takže teplota je snesitelnější,něco mezi 40 až 50°C.Postupně klesáme 1000 výškových metrů.Krajina je vyschlá,údolí stále širší a širší,ploché,obklopené vysokými horami.Blížíme se k nejnižšímu místu Ameriky ?Badwater-86m pod úrovni hladiny moře.Zastavujeme,abychom se prošli po velké solné ploše.Místy jsou malá jezírka se slanou vodou,několikrát slanější než mořská voda.Pokračujeme dále a po několika desítkách km se před námi objevuje,v těchto končinách něco naprosto neuvěřitelného.Před námi je oáza s palmami,zelenou trávou,golfovým hřištěm a koupalištěm.Je tam také Borax museum,které stojí za zhlédnutí.Podává svědectví,jak se kdysi v této oblasti těžila ruda borax a jak se dopravovala až do Los Angeles.Ve stínu místního obchůdku se posilníme z našich jídelních zásob a vyrážíme na další cestu.Opět jedeme naprostou pustinou.Ještě jednou zastavujeme u písečných dun,kde si připadáme jako na Sahaře.Děláme několik snímků a pak už míříme k dlouhému stoupání,které vede do sedla Towne Pass 1511m nad mořem.Tam opouštíme Údolí smrti.Sjíždíme do dalšího údolí a opět stoupáme na další horský hřeben,kde nacházíme nedaleko odpočívadla místo na přenocování.

Pohoří Sierra Nevada s nejvyšší horou Mt.Whitney 4418m.n.m. Ráno,nevím už po kolikáté na naší cestě po N.P.USA balíme stany a jedeme tentokrát vstříc pohoří Sierra Nevada s nejvyšší horou USA(mimo Aljašku).Sjíždíme do údolí a před námi se rozprostírá nádherné panoráma.Dlouze se kocháme tímto pohledem.Po příjezdu do městečka Lone Pine,se v informačním středisku dozvídáme,že pro výstup na Mt.Whitney je nutné mít povolení(permit),které zdarma vydávají v nedalekém středisku ochranářů(Ranger Station).Jedeme tam,ale pro tento den jsou již všechny permity vyčerpané.Na příští den jsou pouze 4 permity a my jsme čtyři.Má to ovšem háček.O tyto 4 permity se má losovat mezi všemi zájemci,kteří se do 11°°hod.dostaví do Ranger Station.Je 10:30hod.a před námi půlhodina velkého napětí.Naštěstí se do stanovené hodiny nikdo další nedostavil,tak připadly všechny 4 permity nám.Spadnul nám kámen ze srdce.Jinak je zapotřebí si tyto permity objednat půl roku dopředu.Pro výstup si ještě zapůjčujeme soudky na jídlo, pro úschovu jídla před medvědy.3 dny budeme v Bears Country-domově medvědů,kde platí přísné předpisy pro ukládaní veškerých potravin na noc.Za zapůjčení platíme 5dolarů a dalších 80dolarů zálohu,kterou dostaneme zpět po vrácení soudků.Nasedáme do auta a jedeme do nedalekého kempu,kde přespáváme.Další den brzy ráno jedeme na parkoviště Whitney Portal,kde zanecháváme auto a vydáváme se na 3 denní pěší túru k vrcholu Mt. Whitney.Počasí je nádherné.Cesta vede lesem mezi obrovskými borovicemi.Vychutnáváme si tuto nádhernou krajinu.Jdeme pomalu,na zádech těžké batohy s jídlem a pitím na 3 dny.Máme sebou rovněž stan,karimatky a další potřebné věci.Procházíme kolem krásného jezera Lone Pine Lake a v pozdním odpoledni nacházíme tábořiště Outpost Camp,chráněné lesem.Je to parádní místo na přenocování.Stavíme stan a vydáváme se ještě na krátkou procházku po překrásném okolí.Po večeři,vkládáme veškeré jídlo do soudků,které dáváme do skalní mezery v uctivé vzdálenosti od stanu.Další den zanecháváme stan na tábořišti a bereme batohy.Tento den chceme vystoupit na vrchol Mt.Whitney a vrátit se zpět na tábořiště Oupost Camp.Okolí je nádherné,ale stezka prudce stoupá vzhůru.Jdeme volným tempem a vstřebáváme nádheru panenské přírody.Postupně řídne porost a ocitáme se na otevřeném prostranství obklopeni skalami.Najednou se před námi objevuje kousek rovnějšího terénu,na kterém se nachází menší jezero.Jsme na dalším tábořišti,ale s daleko drsnějšími podmínkami,než na tom,kde jsme přespali my.V jezírku smýváme pot z tváří a pokračujeme klikatící se stezkou prudkým úbočím hory až do sedla.Z něj se nám naskýtá úžasný pohled na druhou stranu do údolí s jezery a drsnou přírodou,kterou obývají medvědi a jiná divoká zvířata.Z tohoto sedla vede 360 km dlouhá stezka nazvaná John Muir Trail.Odvážlivci,kteří se po ní vydají,dojdou až do Yosemite N.P..Vyžaduje to velkou dávku odvahy,zásoby jídla a pití na dlouhou dobu a jiné nezbytné věci potřebné pro přežití v naprosté divočině.Z této stezky se dá jen na několika místech sejít,přičemž to trvá nejméně 3 dny chůze,než se člověk dostane k prvnímu obydlí.My máme tentokrát jiný cíl a to vystoupit na vrchol Mt.Whitney.Takže pokračujeme stezkou vedoucí tímto směrem.Tempo musíme přizpůsobit řídnoucímu vzduchu,jelikož se blížíme k nadmořské výšce 4000 m.Odměnou za náročný výstup nám jsou nepopsatelně krásné výhledy na všechny světové strany z nejvyšší hory USA(mimo Aljašku) z výšky 4418m n.m.Je nádherné slunečné počasí s dobrou viditelností a my se nemůžeme vynadívat na divukrásnou přírodu se spoustou horských hřebenů,údolí a horských jezer.Asi po1 hod. pobytu na vrcholu,se plni dojmu vydáváme na zpáteční cestu k tábořišti.Tam přespíme a další den pokračujeme na parkoviště k autu,nasedáme do něj a v odpoledních hodinách jsme opět v městečku Lone Pine.Vracíme zapůjčené soudky na jídlo proti medvědům.V městečku tento den končí třídenní filmový festival,na jehož závěr je pořádána přehlídka historických automobilů, projíždějících městečkem.Nenecháváme si ujít tuto příležitost. Některá z aut si fotíme.V podvečer vyjíždíme z městečka,abychom našli nějaké místo na přenocování.

Mono Lake a zlatokopecké městečko Bodie. Přespali jsme na hezkém místě pod svahem,vedle několika statných borovic.Na památku si bereme dvě obrovské borovicové šišky.Vydáváme se směrem k Yosemite N.P.Jelikož se na trase,po které jedeme rozprostírá v nadmořské výšce 1900 m n. m. nádherné fotogenické jezero Mono Lake,odbočujeme z hlavní silnice vpravo a míříme k nejzajímavějšímu místu u jezera,South Tufa Reservation.Je to přírodní rezervace s množstvím ptáků-racků mořských.Hnízdí tady až 90% všech racků Kalifornie.Z vody vystupují vzhůru až 10m vysoké zvláštní vápencové útvary-tufové věže,které vznikly za časově hodně dlouhou dobu,z vody jezera.Ta je 180-krát zásaditější a 2,5-krát slanější než mořská voda.Po prohlídnutí místních zajímavostí se vydáváme do 30 mil vzdáleného zlatokopeckého městečka Bodie.Na konci 19.století patřilo díky těžbě zlata k nejbohatším.Celé městečko nyní slouží jako skanzen.Vše je tu ponecháno v původní podobě,domky,banky,kostelík,bary,hotely,auta i těžební zařízení na těžbu zlata.Příjezdová cesta je v posledním 3 mílovém úseku ponechána jako prašná,bez asfaltové úpravy povrchu.To vše navozuje dobovou atmosféru této lokality.Zlato jsme si z Bodie nepřivezli,ale prohlídka tohoto skanzenu byla opravdu zajímavá.Vracíme se zpět k jezeru Mono Lake,Zastavujeme u obchůdků se suvenýry a kupujeme si něco na památku.Pak odbočujeme vpravo a jedeme ke kempu kde přespíme.

Po snídani Po snídani balíme stany a vydáváme se vstříc jednomu z nejhezčích národních parku USA Yosemite N.P.Dlouhé míle stoupáme vlnící se silnicí stále vzhůru,obklopeni nádhernou přírodou.Projíždíme kolem několika překrásných jezer a pak již překonáváme horský hřeben Sierry Nevady přes průsmyk Tioga Pass ve výšce 3031m n.m.Máme štěstí,že ještě nenapadnul sníh a průsmyk je průjezdný.Vjíždíme do Yosemite N.P. a na vyhlídce zastavujeme,abychom se pokochali nádhernými pohledy po širokém okolí z výšky 3000m.Je po paráda.V dálce vidíme i Half Dome,hladká kopulovitá hora,lépe řečeno půl hory,jejíž druhá část se nachází na druhé straně hlubokého údolí.Pak projíždíme oblastí rozlehlých horských luk Tuolumne Meadows.Následuje krajina které vévodí statné stromy.Naším cílem je Yosemite Village.Po projetí kolem velkého jezera se již dostáváme k prudkému klesání a serpentinami do údolí Yosemite Valley.Jednosměrná silnice nás vede kolem legendární stěny El Capitan(2307m),která se zvedá nad údolí do výšky 1061m.Je to svislá horolezecká stěna vyhledávaná špičkovými horolezci z celého světa Pokračujeme až k informačnímu centru,kde se ptáme na možnosti výletů a na kemp.Otevřený je jen jeden v Curry Village-Upper Pines.Jedeme tam,platíme 54 USD za místo na 3 noci.Stavíme stany a jelikož je do večera ještě daleko,nasedáme do auta a jedeme 32mil,abychom se dostali na Glacier Point,skalní útes vysoký 975m.Z jeho vrcholku je nejfantastičtější pohled na panoráma celého Yosemitského údolí a je z něj vidět celý řetěz pohoří Sierra Nevada táhnoucího se až do státu Nevada.Jako na dlani máme pod sebou kemp,naproti se tyčí již dříve zmiňovaný Half Dome,vysoký 2695m n. m.,vypínající se nad údolí do výšky téměř 1400m.Vpravo od něj je vidět Nevada Fall a níže pod tímto vodopádem další vodopád Vernal Fall.Na druhé straně údolí se tyčí North Dome.Vlevo na protilehlé straně údolí vidíme největší vodopád v Severní Americe Yosemite Falls 739m vysoký.Ve skutečnosti se sestává ze tří vodopádů nad sebou.Cestou na Glacier Point jsme zastavili na krásné vyhlídce před Wawona Tunel,odkud je nádherný výhled na celé údolí Yosemite Valley v popředí s El Capitan.Na pravé straně je vidět Bridalveil Falls(Vodopády nevěstina závoje),v dáli pak Half Dome.Na zpáteční cestě zastavujeme nedaleko vodopádu Bridalveil Falls a vydáváme se na krátkou pěší vycházku.Po návratu do kempu večeříme a veškeré potraviny ukládáme do skříní ze silného plechu,jako opatření proti medvědům, kteří se v tomto prostředí pohybují.Druhý den pobytu v Yosemite N.P. máme v plánu celodenní pěší túru na Half Dome.Vstáváme brzy ráno,bereme batohy s jídlem a pitím na celý den a vyrážíme na túru.Jdeme nejdříve za kempem po silnici asi 1míli do Happy Isles odkud vede stezka John Muir Trail napříč pohořím Sierra Nevada.Stoupáme mírnými serpentinami.V místech kde stezka vede mimo les,máme krásné výhledy na vodopády Nevada Fall a Vernal Fall.Mírné stoupání se postupně mění na prudký svah,který musíme překonat,abychom se dostali až na horní hranu vodopádu Nevada Fall.Prohlížíme a fotíme si jej ze všech možných stran.Terén nad vodopádem je rovinatý.Stezku J.M.Trail jsme opustili již před vodopádem a nyní již míříme k majestátnému Half Dome.Po krátkém rovinatém úseku je před námi prudší stoupání.Obcházíme Half Dome a když se nacházíme na opačné straně,vycházíme z lesa a před našimi zraky se najednou vypíná nádherný vrchol Half Dome.Po překonání jednoho prudkého stoupání jdeme několik desítek metrů mírně klesajícím svahem a jsme u úpatí skalnaté kopule vrcholu Half Dome.Pro výstup na samotný vrchol prudké holé skály je nutné použít ocelová lana provlečená přes oka ocelových trubek ukotvených ve skále.Toto vše nám však před očima horolezci rozebírají,poněvadž už turistická sezóna končí.Byl to pro nás šok.Hodně rozladěn jsem si lehnul na skálu.Asi po hodině polehávání a posedávání byli horolezci s práci hotovi.Trubky uklidili a na skále zůstaly volně viset 2 lana,ukotvená nahoře na skále.Řekli jsme si,že zkusíme vyšplhat nahoru pomocí těchto lan.A ono to šlo.Na samotném vrcholu jsme byli radostí bez sebe,že se nám tento výstup podařilo uskutečnit.Z tohoto místa byl fantastický výhled na všechny světové strany.Na zpáteční cestě jsme použili stejnou trasu až k Nevada Fall.Od něj jsme se ještě vydali k dalšímu vodopádu Vernal Fall.Vpodvečer přicházíme do kempu unavení,ale nadmíru spokojeni z nádherné túry.Další den sedáme do auta a jedeme k vodopádům Yosemite Falls.Na parkovišti necháváme auto a opět se vydáváme na pěší túru podél největšího vodopádu v Severní Americe.Jde o náročný výstup po kamenité stezce,která neustále prudce stoupá.Asi v poledne jsme na vyhlídce nad vodopádem,z které máme úžasný výhled na celé údolí Yosemite Valley,na Half Dome,North Dome,Glacier Point a další skalní útvary.Rovněž si nemůžeme nechat ujít výhled z míst,kde voda z řeky nad vodopádem přetéká přes hranu vodopádu a padá do nesmírné hloubky 739m.Pak již nezbývá nic jiného než se vydat na zpáteční cestu k autu.V podvečer a večer nás čeká ještě další zajímavá podívaná.Jedeme k pověstné horolezecké stěně El Capitan.Je cílem špičkových horolezců z celého světa.Výstup nejlépe v tříčlenné skupině,horolezcům trvá 3až 4 dny.Ve stěně také přespávají v zavěšených sítích.Procházka pod touto stěnou není zrovna moc bezpečná,jelikož tam občas spadne karabina,prázdná plastová láhev,nebo silonový sáček s nevábně vonícím obsahem,poněvadž horolezci shazují dolů různé přebytky během dlouhého výstupu.Závěr stěny je převislý a tak z určitého místa se už nelze vrátit,musí se vylézt.Pro výstup je zapotřebí stabilní počasí.Nedaleko této stěny čekáme až do setmění,kdy je zajímavé pozorovat,jak se ve stěně postupně rozsvěcují světýlka horolezců.Vypadá to jako obloha posetá hvězdami.Za tmy se vracíme do kempu.Poslední den pobytu v tomto nádherném národním parku jdeme pěšky podél řeky až k jezeru Mirror Lake.Je sucho a tak je v tomto jezeře vody poskrovnu.Procházíme podél jezera,pozorujeme kachny ve vodě,trháme zralé ostružiny a vracíme se k autu.Nasedáme do něj a po několika mílích zastavujeme u indiánského muzea a navštěvujeme indiánskou vesnici,jako skanzen,ve které jsou indiánské stany pro běžné příslušníky kmene Miwok,náčelnický stan,velký kruhový obřadní stan,sýpka a jiné zajímavosti.Přes indiánskou vesničku protéká potok.Další zastávku děláme ve Wawoně,kde je Pionyr historic centrum se skanzenem se sruby a starými stroji na obdělávání půdy.Pak nám už nezbývá nic jiného,než se rozloučit s tímto famózním národním parkem.Asi po 5 mílí za národním parkem objevujeme Picnic area,kde zastavujeme.Rozděláváme oheň,chystáme večeři,stavíme stan a přespáváme tam do dalšího dne.

Dnešní den máme namířeno do národních parků Kings Canyon N.P. a Sequoia N.P.Tyto parky byly založené jako samostatné chráněné přírodní oblasti,ale nyní jsou spravovány jako jeden celek.Nejdříve však projíždíme údolím San Joaquim Valley,nejúrodnějším místem USA.Je to naprostá rovina s nadmořskou výškou kolem 150m.Projíždíme kolem plantáží s bavlníkem,jahodami,broskvoněmi,olivami,mandloněmi atd.Rozprostírají se zde také obrovské pastviny s pasoucím se dobytkem,místy i koňmi.Pro doplnění zásob jídla zastavujeme ve velkém městě Fresno.Za městem odbočujeme vlevo a po 25 mílích začíná silnice stoupat stále víc a víc.Postupně vyjíždíme do dvoutisícové nadmořské výšky.To se už kolem cesty začaly objevovat obrovité stromy,sekvoje(odborný název:Sekvojovec obrovský),jasný to důkaz,že se blížíme k národnímu parku Sequoia N.P.Tyto mamutí stromy jsou o něco nižší než nejvyšší stromy v Reedwood N.P,ale svou výškou přes 80 m, průměrem kmene12 m a obvodem kmen kolem 33 m,jsou největšími a nejstaršími živými organismy na světě.Některé z nich dosahují stáří až 3200 let.Nejdříve navštěvujeme Kings Canyon N.P..V informačním středisku čerpáme potřebné informace o zajímavostech obou parků i možnostech přenocování.Ranger(ochranář) nám doporučuje přespat ve volném kempu na Big Maedows,15 mil od infocentra.Do večera je ještě daleko,tak jedeme na místo Grant Grove,kde se nachází třetí největší strom na světe,sekvojovec nazvaný General Grant Tree,který nás ohromuje svým průměrem kmene 12 m a výškou 81 m.Jsme na místě,kde se nachází spousta sekvojí různě velkých a různě starých.Od malých tenkých stromků až po obry,s větvemi hrubými jak 50-ti leté smrky.Samozřejmě,že nepohrdneme asi 1 km procházkou mezi těmito obry.V tomto lese obrů si člověk připadá,jak by byl v nějaké pohádce.Navíc,když si uvědomíme,co vše se za dobu,více jak 2500 let,co tu tito giganti rostou,událo.Byla to úžasná procházka.Pak ještě jedeme cestou plnou serpentin na vyhlídku Panoramic Point,s hezkým výhledem na Kings Canyon s pohořím Great Western Divide v pozadí.Pak již nezbývá nic jiného,než jet do kempu na Big Meadows přespat do následujícího dne.Ráno po snídani vyrážíme na 30 mil dlouhý úsek silnice,po které se klikatící cestou dostáváme až do spodní části Kings Canyonu.Jedeme ještě několik mil do mírného stoupání podél řeky Kings River,kde cesta najednou končí u Cedar Grove.Pěšky obcházíme rozlehlou louku Zumwalt Meadow a jdeme si ještě prohlédnout vodopád Roaring River Falls.Na zpáteční cestě z kaňonu zastavujeme na dvou zajímavých místech.Prvním je vodopád Grizzly Falls,který fotíme i natáčíme na kameru.Druhým místem je krásné jezero Huma Lake.Voda v něm sice není nejteplejší,ale my máme chuť se vykoupat.Vstupujeme do vody a všude kolem se ze dna rozvířenou vodou rozptylují zlaté třpytky kočičího zlata.Třpytí se jak pravé zlato.Škoda,že to pravé zlato nebylo,mohli bychom si zahrát na zlatokopy.A tak jsme se museli spokojit jen s osvěžující koupelí.I to bylo pro nás přínosem.Od jezera se silnice stále vine do kopce.Z několika míst jsou nádherné výhledy do okolí.Ještě jednou zastavujeme v infocentru,kde bereme potřebnou vodu na vaření čaje a večerní nejnutnější hygienickou očistu.Na odpočívadle,tzv.Rest Area,nacházejícím se na louce u lesa,zůstáváme na noc.Rozděláváme oheň,opékáme párky a na roštu připravujeme dobré jídlo na večeři.Po romantickém posezení u ohně,pod nádhernou oblohou posetou nepředstavitelným množstvím hvězd,lezeme do stanu a rychle spát.Příští den na nás čeká Sequoia N.P.Jelikož jsme přespali na rozhraní národních parků Kings N.P a Sequoia N.P.,hned ráno projíždíme bránou Sequoia N.P.Zastavujeme v informačním středisku a hned na to se vydáváme k nejmohutnějšímu stromu na světě,pojmenovaném po známém generálovi z občanské války,General Sherman Tree.Jeho výška je 83 m,průměr kmene 12,3 m,obvod kmene 32,8 m a předpokládané stáří 2300 až 2700 let.Váha tohoto obra se odhaduje na 1400 tun.Je to opravdu největší žijící organismus na světě.Od něj nás nohy nesou úzkou pěšinou na 3,5 km procházku sekvojovým lesem obrů Giant Forest.Procházíme kolem velkého seskupení obrovských sekvojí nazvaném Senat.Sekvoje byly tak obrovské a zajímavé,až se nám tajil dech.Prostě nádhera.Abychom si tyto obrovské stromy mohli prohlídnout i zhora,jedeme na nedalekou skálu Moro Rock(staré indiánské kultovní místo),vypínající se do nadmořské výšky 2000 m.Na samotný vrchol vede 400 schodů vytesaných ve skále.Je to výborný vyhlídkový bod s nádherným výhledem na celý Giant Forest(Les obrů).Teprve tam můžeme porovnat majestátné sekvoje s ostatními stromy a vidět o kolik jej převyšují.Z této skalní vyhlídky je rovněž vidět Great Western Divide(Velké západní rozvodí),hluboko dole zase zpěněné bílé peřeje divoké řeky Kaweah River.Nabažení krásnými výhledy po okolní krajině sestupujeme po schodech ve skále zpět dolů,abychom popojeli ke Crescent Meadow,což je výchozí místo k další 5-ti km zajímavé procházce sekvojovým lesem.Tam se nachází ležící dutá sekvoje Tharp´s Log,ve které si ke konci 19 století,zařídil srub zálesák a honák dobytka, nějaký Hale Thrap.Bydlel v něm asi 54 let.Kousek dále je další vyvrácená sekvoje ležící na louce.Procházíme po obrovitém kmeni na druhou stranu.Pak se vracíme k autu a jedeme k další místní atrakci,Tunnel Log.Je to v padlé sekvoji vyříznutý tunel,kterým projíždíme autem a nedaleko od něj je další padlá sekvoje Auto Log,jejíž kmen je tak široký,že se dá po něm jet autem.Pak jedeme k muzeu,kde si prohlížíme zajímavosti o sekvojích a sledujeme 2 videozáznamy.Jelikož jsme navštívili všechny zajímavosti tohoto národního parku o které jsme měli zájem,loučíme se i s tímto Sequoia N.P.Byl to poslední národní park na naší cestě po národních parcích USA.Dlouhé kilometry klesáme klikatící se silnicí do údolí.Zastavujeme až u jezera Kaweah Lake.Po dlouhém suchu v něm není mnoho vody.Vaříme večeři a pod širákem přespáváme u tohoto úzkého,ale dlouhého jezera.

Do San Francisca nám zbývá 2 dny cesty.Máme v plánu projet zajímavou oblastí Golden Country.Opět projíždíme úrodnou krajinou,kolem plantáží pomerančovníků.bavlníků,cukrové třtiny,oliv.třešní,granátových jablek,ořešáku,míjíme palmy,eukalyptové stromy,atd.Na pastvinách se pasou krávy.Přes Fresno se postupně dostáváme do hornaté oblasti.Máme v plánu jet historickou silnicí 49,na které jsou stará zlatokopecká městečka.Přijíždíme do městečka Mariposa,kde kupujeme nějaké suvenýry.Dále neustále stoupáme serpentinami nahoru až do městečka Coulterville.Jamestown je další stylové městečko ve zlaté zemi.Hlavní třída je úzká,lemovaná dvoupatrovými dřevěnými domy a na některých balkónech jsou figuríny,oblečené jako v minulém století.Na kraji města je Railtown 1897 State Historic Park.Staré lokomotivy a vagóny všech tříd,společně se starou nádražní budovou,nás seznámily s dávno zašlou slávou americké železnice Sierra Railway.Při naší cestě občas vlaky potkáváme,ale jen nákladní.Tři lokomotivy táhnou 100 až 120 vagónů.Pro osobní dopravu zřejmě ztratila železnice v Americe význam.Další krátkou zastávku děláme v městečku Sonora,děláme tam pár fotek a pokračujeme dál.Přitažlivou zastávkou je Columbia State Historic Park.Columbia byla okolo roku 1850 druhým největším městem Kalifornie.Banky,obchody,saloony,herny,divadla,kostely i škola dokládají dávno zašlou slávu.Obchůdky jsou plné kovbojských a zlatokopeckých potřeb.Ze zvědavosti vstupuji do jednoho starobylého saloonu,který je běžně v provozu.Dýchla na mě atmosféra dávného divokého západu.Po ulicích se prohánějí dostavníky.Je tu i možnost rýžování zlata za poplatek.Za několik dolarů si můžete zapůjčit pánev a za další dolary vám nasypou příslušný počet zlatých zrnek do dlouhých koryt s pískem a kalnou vodou.Honba za zlatem může začít.Při velké zručnosti je šance vyrýžovat i zrnka předešlých,méně úspěšných,čí méně trpělivých prospektorů.Je opět podvečer a my vyrážíme do krajiny,abychom si někde našli příhodné místo na přespání.Jedeme dosti zvlněnou prérií oddělenou plotem,za ním pasoucí se krávy.Není jednoduché najít místo na přespání a tak,na jedné odbočce sjíždíme na polní cestu a nedaleko od ní přespáváme na prérii po širákem.Po přespání pod oblohou posetou nesmírným množstvím hvězd,vstáváme ráno po teplé kalifornské noci a vyrážíme k výchozímu městu našeho putování-San Franciscu.Zvlněná krajina přechází nejdříve na rovinatou.A pak,čím víc se blížíme San Franciscu,tím víc přibývá kopců.Tato kopcovitá, velmi větrná krajina,je na mnoha tisících hektarech poseta větrnými elektrárnami.A pojednou se nám na obzoru objevuje po 41 dnech nádherného putování po národních parcích a městech USA,opět klenot mezi městy na západním pobřeží USA-San Francisco.Přejíždíme zátoku po nejdelším visutém mostě na světě 13,6 km dlouhém,nazvaném Bay Bridge.Nejdříve míříme na letiště,abychom si potvrdili zpáteční let a hned na to se vydáváme hledat levný hotýlek na přespání.Dosavadní způsob přespávání,na který jsme byli zvykli za posledních 40 dnů,tj. pod širákem nebo ve stanu ve volné přírodě tu nešlo moc dobře uplatnit.Platíme si hotýlek na dvě noci.Máme tak ještě celý příští den na prohlídku města.A tak hned další den ráno sedáme na kola a vydáváme se do 30 km vzdáleného centra.Abychom tuto vzdálenost moc neprodlužovali jízdou po klikaticích se uličkách,jedeme asi 15 km po dvouproudovce.Nebyla to příjemná jízda,když kolem nás neustále projížděla auta rychlostí přes 100 km/hod..Ale podařilo se nám zdárně dojet do centra.U jedné z točen pověstné tramvaje San Francisca ?Cable Car zastavujeme,abychom si ji prohlédli z blízka.Tyto tramvaje slouží obyvatelům města přes sto let.Jsou poháněné tažným lanem v zemi.Na konci linky se vždy odpojí od lana,na točně se otočí,nastoupí noví cestující a opět se připojí k lanu.Vyveze vás i do strmých kopců města.Poté se vydáváme do čínské čtvrti-China Town.Nahlížíme a vstupujeme do mnoha obchůdků se suvenýry.Dá se tu také dobře pojíst a to za nižší ceny,než v jiných částech města.Pak pomalu projíždíme přístavem a přes Bolden Gate Park míříme k symbolu města,mostu Golden Gate Bridge,přes nějž jsme již jeli,když jsme se vydávali na 9000km dlouhou pouť.To jsme však jeli autem.Nyní chceme projet most na kolech a to je jiné kafé.A opravdu to byl nádherný zážitek.Chvíli si prohlížíme nádherné město s protilehlého břehu zálivu.Jelikož je pozdní odpoledne,nasedáme na kola a vracíme se zpět po stejném mostě do města.Projíždíme dalšími zajímavými místy,samozřejmě nahoru,dolů,jak jinak,když jsme v San Franciscu.Po pracném vyjetí dalšího z mnoha kopců,sjíždíme dolů slavnou klikatící se Lombard Street,lemovanou pestrými záhony.A tak bezpočetnými stoupáními a sjezdy až za tmy přijíždíme k hotýlku,od kterého jsme ráno vyjížděli.Večer částečně rozebíráme kola a vkládáme do beden,abychom je mohli příští den vzít do letadla.Další den dopoledne balíme veškeré věci a hned po poledni vše vkládáme do auta a míříme k letišti.Tam se loučíme s Radkem,dočasně žijícím v USA.Co říct na závěr.Za sebe musím říct,že se mi tu honě líbilo,zhlédli jsme nepopsatelně krásná místa a byl bych rád,kdybych se do těchto končin ještě někdy mohl podívat.Obohaceni o spoustu nádherných zážitků se loučíme se San Franciscem i nádhernou částí USA,kterou jsme projeli.